Byly slyšet jen vibrace máchajících křídel prolétávající vzduchem. Vibrace létaly vzduchem, ale neslyšel je ani jeden žijící tvor. Byl to zvuk letícího ptáčka, který se svými křídly dotýkal všeho, co bylo na blízku. Nic po jeho prolétnutí nezůstalo na místě. Všechno se chvělo, jako když dešťové kapky padají na právě vypučené květy. Ti, co ho zahlédli, se na něj blaženě dívali a pozorovali ho do té doby, než ho zastínil svit slunce a samotná zeleň, která plynula celým prostorem.
Když tak ptáče létalo nad tou krásně barevně hýřící zemí plnou radosti a štěstí, zahlédlo svou kořist, kterou hledalo celou dobu svého namáhavého letu. Byly ty hrozny, které na sebe byly přitisknuty jeden na druhý. Jeho přílet na hrozny byl docela rychlý, ačkoli ptáček nebyl natolik svižný jako jeho vrstevníci. S velkou nejistotou, co se kde přihodí, kloval do hroznů, až jich i několik upadlo a několik se jich dokonce odkutálelo k nedalekému vysokému a hustě listnatému stromu, ale ptáček si toho nijak nevšímal, věnoval se jen tomu, aby byl v bezpečí před ostatními živočichy a aby si sám odnesl tolik, kolik ze zelených hroznů potřebuje.
Uběhlo několik dní a z odkutálených hroznů se stala součást hlíny, která se několik milionů let tvořila pod velikým masitým stromem plným zelených listů. Když tak části hroznů pronikly pod hlínu a ještě několik stop pod zem, po několika dnech se nakonec ze země začalo tvořit něco malého a slabého. Kdyby si té maličkosti ostatní tvorové žijící na těchto místech nevšímali, dlouho by jeho bezvládné tělo na místě nezůstalo. Ale ta maličkost měla něco v sobě, něco co ostatní rostliny rostoucí poblíž velkého zeleného stromu neměli. Byla to jedinečná rostlina. Její zvláštní struktura tvaru, vůně jejích listů a vše co z ní vyzařovalo. Byla to nepopsatelná síla, která zasáhla každého, kdo se k ní přiblížil.
Několik týdnů rostlina tímto způsobem přežívala, ačkoli už její síla slábla. Však tělo měla silnější a silnější, svou sílou se mohla rovnat stromu, u kterého byl započat život. I když mohutnost kmene stromu byla nezkrotná, tělo rostlinky si jej podmanilo. Rostlina se stala hadem, který svým tělem spirálovitě obtáčel kmen, a nechával po sobě stopy. Stopy, které však ranily samotný strom. Ačkoli strom byl sám o sobě silný a už po sto letech, co zde stál, mu nic neuskutečnilo takovou bolest, jako rostlina, která od té doby byla nazývána Vinná réva.
Nic ani nikdo to nechápal. Rostlina najednou začala škrtit svým tělem samotný strom, z jejího těla začaly růst zelené listy, které svou zvláštní velikosti zastínily celý strom. Nakonec vše zakryly velké bílé květy, ze kterých z čista jasna vzlétávaly stříbřité včelky, a poté už nic nezůstalo odkryto.
Žádné komentáře:
Okomentovat